7. listopadu 2011

S červeným půlměsícem v zádech a metalem v uších od moře na Everest, zpátky a na Sněžku 2. díl

Start! 52 těl padesáti dvou lidí z 13ti 4-členných týmů se dává do pohybu, 52 párů plic se snaží udýchat 300m převýšení na první kontrolu...sbíhá dolů, přesedá na kola a vyráží na bikovou etapu.
Mapa je zelená jako vojenský pono
žky, cesty nevýrazné, takže za jízdy se moc číst nedá. Jenže my si zatím myslíme že jo:-) Až když v zatáčce hledáme kontrolu a zjistíme že jsme ale v úplně jiné zatáčce... někde jsou cesty navíc, někde chybí. Pravidlo č.1: "Nevěř mapě...."Jednu kontrolu nacházíme čistě náhodou, protože zázrakem jedeme kolem, zakreslenou jsme ji měli blbě někde jinde. Takže pravidlo č.2:"....nevěř ani sobě". Pravidlo č.3: "Věř buzole, zhruba vrstevnicím a Turkům(jestli jim ovšem rozumíš:-)"

Další 2 kontroly dobrý...a na 107ku to zase přišlo. Najednou nevíme kde jsme....ale jakože vůbec. Takže nejdřív zkoušíme analyzov
at kde se stala chyba. Nacházím místo které zhruba odpovídá vrstevnicemi, ale je tu navíc oproti mapě cesta jako ..kráva...furt nevíme...mírně zevluju, tahám svačinu...Najednou jede auto, místňáci. Hovoříme rukama nohama...ani jedna strana netuší o čem. Nakonec nějak vyplyne, že musíme doleva.
Jedeme, furt netušíme kde jsme, držíme směr na velkou horu u které by měla být kontrola...Pak je to pár kiláků zostra do kopce, mezitím nás stihne poplivat místní schizofrenně-dementně vypadající pán a já mám jasno, psychiatrii opravdu dělat nebudu!

Setmělo se. Jedeme po cestě co vede až ke kontrole, jenže najednou kilák před ní končí. O
bhlídka terénu-rovně nic, vlevo koryto řeky, vpravo skály. Zkoušíme je vrchem obejít, ale vedou pořád výš. Táhneme se (a kola) zase dolů. Řekou to prý taky nejde. Otáčíme to a 12km objíždíme. Pravidlo č 4- "Přelez, přeskoč...a když to nejde tak objeť".

Konečně bajková etapa končí, rádi svěřujeme kola do rukou pořadatelům, krátké ro
zmrznutí u ohýnku, nastavujeme výšku trekových holí a razíme na 2184m vysoký kopec,kde je další kontrola. Cestou dolů oslnivý východ slunce, pak hledání cesty, která asi existuje jen v mapě, korytem potoka nahoru dolů..kontrola...depo! Naše oranžové tašky! Jak jsem se na ně těšila. Je v nich jídlo, čisté oblečení a nějaká energeticko-kofeinová podpora...a jdeme dál...a zase se setmělo...a já zjišťuji, že se při chůzi dá i vcelku obstojně spát :-)

Kontrola č. 210. Za ní má být canyoning... a taky byl!
Ale to až příště.....

Photos by Mehmet Yagci and Michal Peitz